Žánry

Obsah

• Bajka
• Balada
• Cestopis
• Elegie
• Epigram
• Epitaf
• Epos
• Fantasy
• Horor
• Kaligram
• Komedie
• Kronika
• Legenda
• Mýtus
• Novela
• Pásmo
• Poema
• Pohádka
• Pověst
• Povídka
• Román
• Romaneto
• Satira
• Sci-fi
• Sonet
• Tragédie

Bajka

• Bajka je literární žánr krátkého rozsahu pocházející již ze starověku. ​
• Většinou jde o krátké alegorické vyprávění se zvířaty v hlavních rolích a příběh vždy končí ponaučením. ​
• Bajky mají funkci výchovnou, jsou to jednoduše stravitelné morální příběhy o snadno čitelných postavách - o zvířátkách, která se chovají jako lidé. ​
• ​Tato zvířata vždy zastupují a ztělesňují nějakou lidskou vlastnost - typicky: Liška je vychytralá, ovečka je bezbranná a vlk je zlý a škodlivý. ​
• ​Tyto vlastnosti lidé nepřipisují zvířatům vždy podle skutečnosti, přestože z ní vycházejí, ale spíše z vnitřního pocitu a proto je i pro zcela malé děti velmi jednoduché pochopit morální ponaučení v příběhu
• Za zakladatele bajky je považován Ezop, řecký otrok a dodnes jeden z nejznámějších bajkařů.

Balada

• Historie a původ (ballare)
• lyricko-epická báseň - děj, city i napětí
• pochmurný děj, tragický konec, dialogy
• Balada v české literatuře Erben, Neruda
• Balada ve světě Goethe – Král duchů, Robin Hood
• „literární horor“.
• Rozdíl od romance a pohádky

Cestopis

= próza zachycující autorovy dojmy a zážitky z cest

Typické znaky

• popis putování
• autor popisuje krajiny, lidi, města, tradice
• text doplněn o autorovy názory a reflexe

Účel

• vzdělávací, zábavný

Druhy

• realistický/dokumentární – skutečné události a popisy
• fantastický – fiktivní díla s cestovní tematikou
• reportážní – skutečné události spojené s publicistikou
• básnický – lyrické básně spojené s cestováním

Díla

• Milion – Marco Polo
• Mandevillův cestopis – John de Mandeville
• Italské listy, Anglické listy – Karel Čapek
• „Broučkiády“ – Svatopluk Čech

Elegie

• Z řeckého slova elegeia = žalozpěv
• Básnická nebo hudební lyrická skladba
• Často použita jako hudební nekrolog (např. smuteční skladba)
• Původně označovala politické básnictví
• Vyjadřuje smutek, truchlení, zármutek ze smrti, nešťastnou lásku, nebo všeobecnou melancholii
• Typické jsou přírodní obrazy, metafory a přirovnání
• Antika – např. Ovidius (sbírka Tristia)
• Čeští autoři – např. Karel Havlíček Borovský (Tyrolské elegie), Jiří Orten, Jan Neruda

Epigram

• = krátká pointovaná báseň na důležité aktuální téma
• žánr reflexivní lyriky
• vyjadřuje básníkův názor/myšlenku
• charakteristika: sémantická dvoudílnost – očekávání a řešení, lehkost, prostota, satira, ironie, dvojsmysl, antiteze, hutnost
• 2 části: expozice – seznámení, pointa – myšlenka
• typy: reflexivní, komický, politický, portrétní, literární
• původ: antika – nápodobou nápisu na pomníku/hrobu/daru – nejprve epigrafem (reálný nápis)
• první autoři: Simonidés z Kea – z Řecka, Martialis – z Říma
• počátky v české literatuře: epigramy lidové – popěvky/říkadla
• Puchmajerovci – během národního obrození (1. pol. 19. stol.): J. Kollár, F. L. Čelakovský, K. H. Borovský
• díla: Nápisy – Kollár, Smíšené básně – Čelakovský (překládal Martiala), Epigramy – K. H. Borovský
• K. H. Borovský
  • tvořil při pobytu v Rusku
  • tématické oddíly – Církvi, Králi, Vlasti, Musám, Světu
  • kritická reflexe občanského života

Epitaf

• Krátký text na hrobě (připomíná zemřelého)
• Veršovaný i prostý
• Původ: epitaphios = nad hrobem
• Starověký Egypt (víra v posmrtný život), Řecko (nejčastěji památka válečným hrdinům)
• Středověk – náboženské motivy
• Renesance – individuální
• Klasické epitafy: „Odpočívej v pokoji,“ „Budiž mu země lehká.“
• Příklad epitafu:

  Zde leží Jiří Wolker, básník jenž miloval svět
  a pro spravedlnost jeho šel se bít.
  Dřív než moh srdce k boji vytasit,
  zemřel, mlád dvacet čtyři let.

Epos

• Epopej
• Z řec. epos = slovo, řeč, pověst
• Epika
• Rozsáhlá veršovaná báseň
  • Epizody
• Druhy eposu
  • Hrdinský epos
  • Národní epos
• Rytířský, duchovní, komický...
• Vychází z mýtů
• Epos o Gilgamešovi, Illias a Oddysea, Máhabháráta
• Píseň o Rolandovi, Tristan a Izolda, Píseň o Nibelunzích

Fantasy

• Podžánr fantastiky (stejně jako sci-fi)
• Děj se odehrává v minulosti nebo imaginárním světě
• Magie
• Nadpřirozené bytosti (elfové, skřítci, trpaslíci, hobiti,…)
• J. R. R. Tolkien (Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky, trilogie Pán prstenu), Terry Pratchett (Úžasná Zeměplocha), J. K. Rowling (Harry Potter)

Horor

CHARAKTERISTIKA:

• z angličtiny můžeme přeložit: hrůza, děs, zděšení či úděs
• „nebezpečí“ a „nečistota“
• „žánr populární literatury zaměřený na vyvolávání pocitů hrůzy, strachu a napětí.“ - encyklopedie literárních žánrů
• nebývá definován na základě struktury, ale spíše z hlediska estetického
  • silně emotivní příběh zaměřený na vyvolání pocitu hrůzy, strachu a napětí

HISTORIE:

• počátky strašidelných příběhů: až 18. století
  • předchůdce hororu: knížky lidového čtení a gotický román
• počátek 19. století Anglie – jak ho známe dnes
  • 2 základní typy postav: monstrum (Frankenstein), upír
• nový přístup: Edgar Allan Poe – psychologický, náhled do lidského nitra
• největší rozvoj žánru: 60. léta 20. století
  • z povídkové tvorby přechod na románovou
• díla se dostávají do kategorie bestsellerů – Stephen King (Carrie, Prokletí Salemu …)

ZÁKLADNÍ DĚLENÍ:

1. fantastický:
   • hlavní hrdinové: nereálné postavy (démoni, duchové, zombie, upíři…)
   • zápletka vyřešena pomocí nadpřirozena
   • „Dracula“ – 1897 Bram Stoker
   • tajemná místa – opuštěná zákoutí, ruiny, hřbitovy, márnice, staré zámky...
2. realistický:
   • hlavní hrdinové: zápletka vysvětlena pomocí logiky
   • psychicky narušení lidé, poraněná a nebezpečná zvířata

Kaligram

• Kaligrafie + ideogram
• „Krása písmen“
• Typ básně
• Propojení literatury a výtvarného umění
• Slova a verše uspořádaná typograficky do obrazce
• Obrazec může navazovat na obsah básně
• Guillaume Apollinaire, Jaroslav Seifert

Komedie

• Komedie = veselohra
• Literární druh: drama
• Psané dílo určené k předvádění na divadelní scéně
• Cíl: pobavit diváka či čtenáře
• Vznik: Antické Řecko – slavnosti boha Dionýsa, zakladatel Aristofanés

Charakteristika

• Humor: hlavní prvek, vychází z nedostatků postav, chyb a nedorozumění
• Nadsázka, ironie, satira, kritika
• Většinou má šťastný konec
• Opakem komedie je tragédie

Druhy komedií

• Situační: směšné situace, do kterých se postavy dostávají
• Charakterová: zveličování lidských vlastností, často negativních
• Konverzační: vtipné dialogy a slovní hříčky
• Společenská: posměch zvykům, předsudky o společenských vrstvách

Autoři

• Antický Řím: Plautus – Komedie o hrnci, ta inspirovala komedii Lakomec
• Renesance: William Shakespeare – Sen noci svatojánské, Zkrocení zlé ženy
• Renesance: Moliére – Lakomec, Zdravý nemocný
• 19.století: Josef Kajetán Tyl – Strakonický dudák aneb Hody divých žen
• 19.století: Nikolaj Vasiljevič Gogol – Revizor

Kronika

• = záznam událostí v časovém sledu
• Účel: zachytit minulost věcně, bez vymyšlených prvků
• Autor spíše pozorovatel než vypravěč
• Název z řeckého chronos = čas
• Psány nejprve v klášterech – zápisy důležitých událostí (katastrofy, úmrtí, bitvy)
• Městské, rodové nebo panovnické kroniky

Významné kroniky

• Nejznámější: Kosmova kronika česká (poč. 12. stol.)
• Později: Dalimilova kronika – první česky psaná kronika (14. stol.)

Kosmova kronika česká

• Autor: Kosmas – děkan pražské kapituly
• Jazyk: latina
• Období: od „počátku světa“ do roku 1125
• Prameny: legendy, ústní tradice, písemnosti
• Kombinuje fakta s autorovým názorem
• Důležitý historický pramen českého středověku

Význam kronik

• Udržují historickou paměť národa
• Inspirace pro pozdější autory
• Dnešní kroniky (městské, školní, sportovní kroniky)

Legenda

Charakteristika:

• z latinského legenda = „to, co má být čteno“
• epický literární žánr
• životě, smrti, mučení a zázracích určitého světce či mučedníka
• věrné zachycení sociálního prostředí
• především ke křesťanské výchově a propagaci světce
• postavy bývají morálně dokonalé

Historie:

• vznik – koncem antiky (biografie rozšířená o prvky z bible)
• počátky již v evangeliích
• zprvu šířeny ústně, později zapisovány (próza i poezie)
• těžiště umělecké tvorby středověku
• účel - oslavit památku příkladných křesťanů a dát příklad k následování

Legendy v českých zemích:

• 9. – 14. století
  • působením misionářů, šířením ve vzdělané duchovní společnosti
• dle světců, o kterých pojednávají:
  1. cyrilometodějské legendy
  2. svatováclavské a svatoludmilské legendy
  3. vojtěšské legendy
  4. prokopské legendy
  5. další legendy

Mýtus

• Patří mezi nejstarší literární žánry.
• Vysvětluje vznik světa, přírodních jevů, bohů a lidí.
• Základem kultury mnoha národů.
• Vážou se k náboženství, rituálům a morálním hodnotám.
• 📖 Původ: Mýty vznikaly v dávných dobách ústním podáním, často před vznikem písma.
• ⚡ Hlavní téma: Vysvětlení světa – jak vznikl vesmír, lidé, zvířata či bohové.
• 🧙 Postavy: Bohové, polobozi, hrdinové a nadpřirozené bytosti s výjimečnými schopnostmi.
• 🏛️ Prostředí: Často nadpřirozené – nebesa, podsvětí, posvátná místa, hory nebo oceány.
• 💭 Funkce mýtu: Sloužil k vysvětlení nepochopitelných jevů a k předávání morálních hodnot.
• 🌍 Druhy mýtů: Kosmogonické (o vzniku světa), teologické (o bozích), antropologické (o člověku), eschatologické (o konci světa).
• 🕊️ Příklady: Řecké mýty o Diovi a bozích Olympu, severské o Odinovi a Ragnaröku, egyptské o Osirisovi a Ísidě.
• 🎭 Vliv: Mýty inspirovaly umění, literaturu, filozofii i moderní filmy (např. Marvel, Percy Jackson).

Mýtus není jen dávný příběh – je to symbolické vyjádření lidského hledání smyslu, původu a řádu světa. Jeho poselství přežívá dodnes v moderních příbězích, filmech i náboženstvích.

Novela

• prozaický žánr 
• kratší nebo střední rozsah
• jedno téma, bez rozsáhlých popisů a dějových odboček, krátký časový úsek, omezený prostor
• poutavost, napínavost
• vyvrcholí dějovým zvratem 
• kořeny v antice 
  • do Evropy přinesl Giovanni Boccaccio - Dekameron (100 novel v rámcové kompozici)

Pásmo

• Žánr: lyricko-epická báseň (mísí prvky lyriky i epiky)
• Typické pro: avantgardu, hlavně Apollinaira – báseň Pásmo (Zone) z roku 1913 dala žánru jméno
• Forma: volný verš, často bez interpunkce
• Styl: proud myšlenek, asociací a dojmů – připomíná filmový střih nebo mozaiku obrazů
• Téma: moderní svět, město, civilizace, technika, člověk v novém světě
• Cíl: zachytit dynamiku moderní doby a subjektivní vnímání světa

Rysy

• Střídání různých motivů bez logické návaznosti
• Prolínání minulosti, přítomnosti i budoucnosti
• Rychlé změny prostředí a nálad
• Kombinace všedních i poetických prvků
• Často mísení reality a fantazie

Příklady

• Guillaume Apollinaire – Pásmo (Zone)
  • základní a vzorový text žánru, mísí obrazy moderní Paříže, techniky, náboženství, lásky, proud asociací, bez logického děje
• Vladimir Majakovskij – Oblak v kalhotách
  • ruská avantgarda, futurismus, dynamické pásmo o lásce, revoluci, umění a společnosti, výbušný jazyk, rytmus a obraznost
• Vítězslav Nezval – Edison
  • nejznámější české pásmo, inspirováno Apollinairem, oslava lidské tvořivosti a vynálezů (Edison jako symbol pokroku), rychlý sled obrazů, myšlenek, střídání prostředí

Pastýřko Eiffelko jak bečí stádo mostů dnes
…
Noc se vzdaluje jako míšenka přesličná

Poema

= rozsáhlejší lyricko–epická veršovaná skladba
= též básnická či byronská povídka

• kombinace prvků lyriky a epiky

• dějová složka často potlačena – líčení vnitřního světa, pocitů a dojmů

• delší než běžná lyrická báseň, ale kratší než epos

• obvykle z několika zpěvů

• psáno ve verších – časté využití rytmu a rýmu

• flexibilní struktura – umělecká svoboda

• jazyk: metaforický, bohatý, symbolika

• často silně přítomný lyrický subjekt – vypravěč vyjadřuje své pocity a postoje

• témata: univerzální – láska, smrt, příroda, svoboda, smysl života…

• velký význam v Ruské lit. – termín poema pochází z ruštiny

• rozvoj v období romantismu v 19. století - autoři hledali nové způsoby, jak spojit lyriku a epiku

• Karel Hynek Mácha – Máj

• Karel Jaromír Erben – Kytice

• Alexandr Sergejevič Puškin – Evžen Oněgin

• Edgar Allan Poe – Havran

Pohádka

= zábavný, zpravidla prozaický žánr folklorního původu s fantastickým příběhem

• pohádky se vypravovaly od nepaměti = šířily se ústní tradicí = řadíme je do žánru ústní lidové slovesnosti
• děj pohádek je smyšlený, odehrává se obvykle v neurčitém čase (tenkrát, kdysi) a na neurčitém místě (za devatero horami, v dalekém království)
• stereotypní formule (byl jednou jeden král, zazvonil konec a pohádky je konec)
• základem pohádek je konflikt dobra se zlem, dobro vítězí a zlo bývá poraženo
• v pohádkách vystupují často nadpřirozené bytosti (víly, čarodějové, ježibaby, čerti)
• objevují se v nich kouzelné předměty (kouzelný prsten, létající koberec, kouzelný klobouk, kouzelné zrcadlo)
• metafora, personifikace a symbolika
• uplatňují se magická čísla (3, 7, 12 – tři bratři, sedmero krkavců, dvanáct měsíčků)
• hlavním úkolem pobavit a rozvíjet fantazii dětí + může mít i morální ponaučení

Dělení pohádek dle původu

1. Lidová/folklorní pohádka
   • jedná se o klasické pohádky
   • byly tradovány ústně, jejich původní autor neznámý
   • původně určeny dospělým, ne dětem
   • zapisovali je různí sběratelé, např. Božena Němcová, Karel Jaromír Erben, bratři Jacob a Wilhelm Grimmové...
2. Autorská pohádka
   • vznikaly později
   • autor známý
   • více skutečných (reálných) prvků (sociální a etické problémy, civilizační změny)
   • většinou pro děti
   • např. Karel Čapek, Josef Lada, Jan Werich, Hans Christian Andersen, Saint-Exupéry, Oscar Wilde...

Pověst

Časové určení

• lidová slovesnost
• původně zapisovali kronikáři
  • nejstarší – Kristiánova legenda (konce 10. st.)
  • Kosmova kronika (počátek 12. st.), Dalimilova kronika (14. st.), Hájkova kronika (16. st)

Definice

• epický útvar
• prozaická (vyjímečně i poetická)
• základ dle skutečnosti X zbytek fikce
  • skutečná událost – postupně šířena mezi lidmi (ústně) – ztrácela své původní znění

Typické rysy

• každá pověst se váže ke konkrétnímu místu/předmětu/osobě/události
• hrdinové: často významné osobnosti (knížata, svatí)
• nadpřirozené prvky (boží zjevení, kouzla)
• často ponaučení

Autoři

• Alois Jirásek – Staré pověsti české
  • „O praotci Čechovi“
  • „O Libuši a Přemyslovi“
  • „O Horymírovi a Šemíkovi“
  • „O Blanických rytířích“
• Karel Jaromír Erben – Kytice

Povídka

• odlišné pohledy v závislosti na prostředí a tradici literární teorie
• epický žánr krátkého či středně dlouhého rozsahu, prozaický útvar, součást souborů
• jednodušší děj (jedna dějová linie, nepříliš složitá zápletka, jeden aspekt života), omezený počet postav, fiktivní příběh
• žádná zásadní změna charakteru hlavního hrdiny
• v závěru často neočekávaná pointa
• počátky v ústní lidové slovesnosti
• vznik moderní podoby na počátku 19. století (rozvoj novin a periodického tisku)
• např. milostná, historická, detektivní, humoristická (humoreska), hororová, dobrodružná…
• Edgar Allan Poe (Vraždy v ulici Morgue), Jan Neruda (Povídky malostranské), Karel Čapek (Povídky z jedné/druhé kapsy), Guy de Maupassant (Kulička)

Román

• Nejrozsáhlejší epický žánr prózy
• Dlouhý děj, mnoho postav, různá prostředí a často zachycuje i psychologii postav
• Nejvíce se rozvíjel v 18. a 19. století, dnes je to nejčtenější žánr
• Druhy románu:
  • Historický (Vojna a mír – Lev Nikolajevič Tolstoj)
  • Společenský (Paní Bovaryová – Gustave Flaubert)
  • Psychologický (Zločin a trest – F. M. Dostojevskij)
  • Dobrodružný (Tři mušketýři – A. Dumas)
  • Realistický, naturalistický, fantastický, aj.
• Autoři
  • Čeští: Alois Jirásek, Karel Čapek
  • Světoví: Miguel de Cervantes, George Orwell

Romaneto

1. Původ a vymezení pojmu

• Autor termínu – Jan Neruda
• Epická próza
• Jedná se o novelu

2. Tematika a kompozice

• Hlavní myšlenka – nadpřirozený jev, u kterého vypadá, že nelze vysvětlit pomocí vědy
• Neočekávané vyvrcholení příběhu
• Vzbuzuje pocity napětí a zvědavosti

3. Styl a forma

• Neobsahuje velké množství postav
• Subjektivní a racionální vypravěč
• Dlouhé pasáže popisující úvahy protagonisty

4. Autoři a díla

• Nejznámější český představitel – Jakub Arbes
  • Prvním romanetem – Ďábel na skřipci (zveřejněné v časopise Květy)
  • Další romaneta – Svatý Xaverius, Newtonův mozek
• Mezi válkami píše romaneta Ladislav Klíma – napsal Utrpení knížete Sternenhocha

Satira

• Kritika nedostatků a záporných jevů
  • jednotlivců
  • institucí
  • společnosti
• Může vést ke zlepšení společnosti (např. inspirováním reforem)
• Charakteristicky: silná ironie/sarkasmus
• Hojně využívá např. parodie, karikaturu, hyperbolu, dysfemismus, přirovnání, dvojsmysl
• Různé tóny – pobavení → nenávistné rozčilení
• Rozdělení
  • historické (Menippská, Horaciovská, Juvenalská)
  • podle tématu
    • politická
    • náboženská
    • satira mravů
• Kořeny v antice
• Autoři:
  • Karel Havlíček Borovský
    • považován za zakladatele české satiry
    • Epigramy
      • satirické básně
  • Alexander Pope
    • anglický básník, satirik a překladatel

Sci-fi

Základní charakteristika

• spojuje vědu, technologii a imaginaci
• v budoucnosti, ve vesmíru nebo v alternativních realitách
• velmi často filmové adaptace

Typické prvky

• pokročilé technologie
• cestování časem nebo prostorem
• kontakty s mimozemskými civilizacemi

Hlavní témata

• budoucnost lidstva
• technologický pokrok
• zkoumání neznámého

Známí autoři

• zahraničí: Jules Verne, H. G. Wells
• Česko: Karel Čapek, Jakub Arbes či Svatopluk Čech

Sonet

• 1. polovina 13. století – Giacomo da Lentini vytvořil z lidové písničky nový literární útvar

• Francesco Petrarca (14. století) - sonet se stal klasickým žánrem

• z italského slova sonetto = jemný zvuk, malá skladba, písnička

• pevně daná struktura: 14 veršů – 4 sloky

• první dvě sloky = kvarteta (čtyři verše)

• poslední dvě sloky = terceta (tři verše)

• témata: láska, náboženství, politika, smrt, …

• dělení

  1. italský sonet: první dvě sloky – obkročný nebo střídavý rým, poslední dvě sloky – různé rýmové vzorce
  2. anglický sonet: není graficky členěn na sloky, tři čtyřverší + jedno dvojverší

• William Shakespeare: Sonety

• Francesco Petrarca: Zpěvník

• Jaroslav Vrchlický: Sonety samotáře, Nové sonety samotáře

• Josef Svatopluk Machar: Čtyři knihy sonetů

Tragédie

• Literární druh: drama
  • Určeno k předvádění
  • Literární žánry: tragédie, komedie, činohra, opera, …
• Význam: Tragóidiá – zpěv kozlů (tragos – kozel, óidé – zpěv), truchlohra
• Napětí, vážnost, tragický konflikt, smutný konec
• Vznik: 5. století př. n. l., starověké Řecko
  • Na počest boha Dionýsa
• Inspirace: antická mytologie
• Námět: neřešitelný konflikt hlavního hrdiny, který se dostal do střetu s něčím, co se silnější než on (bůh, osud, …), hrdina v boji umírá
• Témata: otázka cti, láska, zrada
• Struktura podle Aristotela – expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
• Zachování jednoty času, místa a děje (jeden den, jedno místo, bez dějových odboček)
  • Zrušeno tragédiemi Shakespeara
• Díla: Shakespeare – Romeo a Julie, Sofoklés – Král Oidipus